Kočičí smysly
Zrak
Kočky a kočkovité šelmy mají oči umístěné vedle sebe na přední straně hlavy, aby bylo překrytí obrazu obou očí co nejpřesnější. Tím je jejich zrak ještě ostřejší a také přesnější je odhad vzdálenosti a rychlosti utíkající kořisti. Zvířata, která bývají často kořistí, mají naopak oči umístěny po stranách hlavy, aby byl záběr jejich vidění co největší a varoval je před útočníkem včas. Kočky jako noční zvířata potřebují vidět dobře ve tmě. Jejich oči a zorničky jsou proto veliké a mají reflexní vrstvu, která odráží světlo. Pokud se tedy v noci dostanou před nějaký zdroj světla - například reflektor -, oči jim svítí. Kočky jsou citlivé i na velmi slabé světlo.
Sluch
Nejdokonalejší sluch v říši živočichů mají savci. Od ušního bubínku je zachycený zvuk přenášen a zesilován malými kůstkami, které se nacházejí ve středním uchu. Tyto kůstky zesilují slyšený zvuk. U člověka je tento zvuk běžně zesílen 18x. U promyk, které loví hady, je ale zesílen až 100x, a to proto, aby dokázaly zachytit pohyb hadích šupin. Sloni se zase dokážou dorozumívat hlubokým bručivým zvukem svých žaludků přes celou africkou pustinu, tento zvuk má tak nízkou frekvenci, že jej lidské ucho vůbec nezaregistruje. Živočichové jsou schopni slyšet různými způsoby, někteří mají „uši" na svých nohách. Zvířata lovící v noci musí spoléhat zejména na "svůj' sluch - a to ještě více než na svůj zrak - proto je to další smysl, v němž jsou kočky obdařeny přírodou naprosto dokonale. Jejich ušní boltce se dokáží i nasměrovat, aby byly schopny lépe zachytit zvukové vlny.
Čich a chutˇ
I když má nejvyvinutější čich ze všech pozemských predátorů pes, přesto ani kočky nezůstávají příliš pozadu. Jeden z nejcitlivějších čichů patří ale úhoři říčnímu, který je schopen nalézt místo tření svých předků, které je vzdáleno tisíce kilometrů daleko na opačném konci Atlantického oceánu v Sargasovém moři. My lidé v podstatě nepatříme mezi živočichy s vyvinutým čichem, dá se říci, že jsme na tom v živočišné říši v tomto směru hodně špatně.